VBL

tech. údaje: Panhard VBL
původ: Francie
typ: obrněný automobil
OSTATNÍ TTD
VÝVOJ:
V roce 1978 vydala Francouzská Armáda požadavek na nové lehké průzkumné vozidlo s pohonem 4x4 pod označením "Véhicule Blindé Léger" (VBL) čili v překladu "Lehké Obrněné Vozidlo". To mělo na bojišti plnit dvě základní role. A to funkci antitankového vozidla, u které se počítalo s instalací protitankového raketového systému MILAN a funkci průzkumného a pozorovacího vozidla vybaveného kulometem. Do projektu se zapojilo celkem pět firem, které předložily své návrhy. Z těch nakonec uspěšně vzešly firmy Renault a Panhard. Každá z obou firem pak od armády dostala zakázku na výrobu tří různých prototypů, které následně podstoupily u Francouzské Armády náročné testy. Z nich nakonec v únoru roku 1985 armáda jako vítězný produkt vybrala stroje od firmy Panhard. Následovalo jejich přijetí do služby a sériové výrobě už prakticky nic nestálo v cestě. Nicméně vlivem vládních škrtů v rozpočtu nebyl žádný příkaz pro sériovou výrobu nejdříve přijat. Bylo tedy nutné snížit pořizovací náklady vozidla. Panhard se proto rozhodl využít při výrobě komponenty z civilní sféry. Šlo například o motor používaný ve vozidlech Peugeot 505 a 605 nebo převodové ústrojí také hojně používané v civilních automobilech. Po těchto úpravách již konečně došlo k povolení sériové výroby.

TECHNICKÉ PARAMETRY:
Konstrukce vozidla se vyznačuje specificky tvarovaným trupem. Přední část, kde je umístěn motor a převodové ústrojí, je zkosena pod velkým úhlem, čelní výhled z kabiny posádce umožňují dvě neprůstřelná skla. Boky vozidla se rovněž vyznačují značným zkosením. Přístup do vozidla pak, kromě stropních poklopů, umožňují na bocích umístěné dveře s malými neprůstřelnými skly. Zadní část vozidla slouží většinou pro třetího člena posádky nebo pro zbraně či jiné vybavení. Do tohoto prostoru pak přístup zajišťují dveře umístěné v zadní části nebo jeden ze tří stropních poklopů. Co se týče trupu objevují se ve světě dvě základní verze. Liší se především v délce trupu. Delší verze je zhruba o 20 cm delší než kratší varianta.
Vozidlo VBL pohání motor Peugeot XD3T o výkonu 95 koní umístěný v přední části korby. Stroj na silnici dosahuje maximální rychlosti 95km/h. Dojezd činí 600 km, ale pokud je vůz vybaven přídavnými nádržemi, může jeho akční rádius dosahovat až 800 km.
Výzbroj u základní verze vozidla tvoří jeden 7,62mm kulomet namontovaný na kruhové lafetě nad pravým stropním poklopem. Ve francouzské Armádě se většinou na vozidlech VBL používají kulomety AAT-52 nebo AAT-F1.
Vozidlo je pak běžně vybaveno NBC ochranou, vyhřívacím a komunikačním systémem. Pneumatiky disponují automatickým dohušťováním, takže stroj může s poničenými pneumatikami ujet až 50 km. Vozidlo je také plně obojživelné. Pohyb ve vodě obstarávají na zádi umístěné lodní šrouby. Díky nim vozidlo ve vodě dosahuje rychlosti kolem 10 km/h.

HISTORIE:
První objednávka Francouzské Armády činila 569 kusů a dodána pak byla do konce roku 1990. Vzhledem ke zdržení sériové výroby pro Francouzskou armádu, disponovala sériovými vozidly VBL jako první Mexická armáda, které byly tyto stroje dodávány již v roce 1985. Tedy v době, kdy Francouzská armáda teprve končila srovnávací zkoušky vozidel od Panhardu a Peugeotu. Celkem původní plány Francouzské Armády počítaly ve své výzbroji s něco přes 3000 kusy vozidla VBL všech variant. Mimo Francii vozidla VBL používá velké množství zemí. Kromě již zmíněného Mexika jde například o Kamerun, Řecko, Indonésii, Kuwait, Nigérii, Portugalsko nebo Katar.
Vzhledem k bezpočtu zemí ve kterých je vozidlo VBL ve službě, není ani počet konfliktů, do kterých se toto vozidlo zapojilo, vůbec malý. Ve službách afrických států se zůčastnily bezpočtu tamních konfliktů a ve službě Francie bylo vozidlo využito ve většině případů, kdy zasáhla i Francouzská Armáda, jako tomu bylo například v Bosně, Somálsku nebo v Kosovu. V poslední době je například vozidlo nasazeno v Afghánistánu.

VARIANTY VBL:

VBL Milan - Antitanková verze středního dosahu (až 2000 metrů). Používá protitankový raketový systém MILAN se šesti raketami a termální kamerou typu MIRA. Komplet je umístěný na zadní části střechy vozidla.
VBL Eryx - Antitanková verze krátkého dosahu (až 600 metrů). Používá protitankový raketový systém ERYX se čtyřmi raketami. Jako vedlejší výzbroj je na vozidle umístěn 7,62mmm kulomet.
VBL AT4CS - Antitanková verze velmi krátkého dosahu (maximálně 250 metrů). Může proniknout až 550mm pancíře nebo 1,5m betonu. Jako vedlejší výbroj vozidlu slouží 7,62mm kulomet.
VBL Reco 12.7 - Verze pro průzkumné jednotky. Vozidlo je vybaveno interním radiovým systémem a jedním 12,7mm těžkým kulometem umístěným na kruhové lafetě, kde je střelec chráněn bočními štíty. Často si také tyto jednotky svoje vozidlo vybavují vrhačem granátů FLY-K (PL 127).
VBL Mistral - Protiletadlová exportní verze, kterou si v roce 2000 objednal Omán. Vozidlo je vybaveno střelami Mistral namontovanými na věži typu ALBI. Celkem vozidlo disponuje 6 raketami. Jako vedlejší výzbroj je vozidlo vybaveno 7,62mm kulometem.
VB2L - Velitelská varianta. Vozidlo je vybaveno rozšířenou radiovou výbavou, sklápěcím sedadlem pro čtvrtého člena posádky a přídavnými bateriemi pro radiovou výbavu.
VBL Tow - Exportní verze protitankové varianty s dlouhým dosahem (až 3750 metrů). Celkem vozidlo disponuje čtyřmi raketami. Jako vedlejší výzbroj je vozidlo vybaveno 7,62mm kulometem.
VBL 20mm Canon - Vozidlo vybavené věží s 20mm automatickým kanonem typu MK.20 Rh202. Věž lze dovybavit také laserovým dálkoměrem a výbavou pro noční vidění.

poznámka: Celkem existuje přes dvacet variant vozidel VBL.


zdroj: Christopher F. Ross : "Jane's Tanks and Combat Vehicles", www.armyrecognition.com
VBL, AfghánistánVBL (prodloužená verze)VBL 20mm Canon